V rámci projektu “JAK NA LÁSKU” jsme volně zpracovali 3 povídky na motivy Boccaciova Dekameronu. Odehrávají se ve Florencii, Padově a Miláně.
Premiéra: 4. června 2017, sál ZUŠ Libčice
Obsazení
Povídka z Florencie
- MARCO: Marek Coufal
- JULIA: Julie Menšík Čákiová
- GIOVANNI: Jan Menšík
- LEONORA: Lenka Coufalová
- VYPRAVĚČ: Kateřina Kapounová
Povídka z Padovy
- PAOLO, vdovec, obchodník: Pavel Tahal
- PAOLA, jeho dcera: Pavlína Šeblová
- ROBERTO, malíř: Roman Šebl
- FILIPPO, bratr Roberta: Vladimír Marek
- SERENA, vdova: Jana Tahalová
- VYPRAVĚČ: Kateřina Kapounová
Povídka z Milána
- ALESSIO, koňský handlíř: Vladimír Čmelík
- SILVIA, jeho žena: Jana Kejmarová
- MASSIMO, přítel Alessia / VALERIA: Roman Šebl
- MAURIZIO, hostinský: Marek Coufal
- TRHAN , vykradač hrobek: Pavel Tahal
- ROSALIA: Radka Peřinová
- CINZANA, uchichtaná žínka: Jana Tahalová
- VYPRAVĚČ: Kateřina Kapounová
- režie: Kateřina Kapounová
- nápověda: LOĎ
- kostýmy: Kateřina Kapounová
- scéna a kulisy: LOĎ
- zvuk: LOĎ
- světla: LOĎ
- hudba: LOĎ
Odehraná představení
- premiéra – 4. 6. 2017, sál ZUŠ Libčice
- 11. 6. 2017, sál ZUŠ Libčice
- 20. 10. 2017, Chaloupky
- 22. 10. 2017, sál ZUŠ Libčice
- 9. 12. 2017, sál ZUŠ Libčice
“Kdykoli, velepůvabné paní (i ctihodní páni), pomyslím na to, jak jste již od přírody soucitní, seznávám, že toto dílo bude mít podle vašeho soudu vážný a chmurný začátek, neboť nese ve svém čele bolestnou vzpomínku na nedávné umírání morem, rozesmutňující každého, kdo je viděl či jinak se s ním seznámil.
Nechci však, aby vás to odstrašilo od dalšího čtení a abyste se domnívali, že budete muset během četby neustále míjet nářky a slzy.
Nechť tento hrozný začátek není pro vás ničím jiným, než je pro poutníky drsné a strmé skalisko, za nímž leží překrásná a líbezná rovina, jež se zdá poutníkům tím půvabnější, čím obtížnější bylo vylézt na ono skalisko a sestoupit z něho. A jako po největší veselosti přichází smutek, tak hoře končí veselím chodícím mu v patách.
Po těchto krátkých nepříjemnostech přijde velmi brzy příjemnost a zábava, kterou jsem vám předtím slíbil a kterou byste možná po takovémto začátku ani nečekali, kdybych Vám o ní byl napřed neřekl.”
Když Giovanni Boccaccio, „otec literatury, “ jak jej v Itálii nazývají, psal tento úvod ke své knize, netušil, že se stane jeho nejslavnějším dílem.
Sto příběhů, které si v Dekameronu (vznikl mezi roky 1348 až 1353) vypráví společnost sedmi urozených dam a tří mladých mužů na odlehlém zámečku u Florencie, kam tito lidé uprchli před morem, oběhlo celý svět.
Příběhy, které vznikly na pozadí tragické morové epidemie, byly plné kritiky soudobých mravů – hlouposti, chamtivosti, přetvářky, hamižnosti, prostopášnosti, nevěry, nevázanosti, zkrátka všech lidských hříchů a neřestí.
Přesto však byly oslavou lásky k životu, nabádající k tomu, aby se lidé i ve chmurných chvílích dokázali bavit, pít a žertovat. Přinášely rozptýlení a zábavu.
Od té doby žil Dekameron po celá staletí svým vlastním životem, oslavován i zatracován, parafrázován a napodobován.
Stal se inspirací i pro nás.
Poděkování
I tentokrát patří naše vřelé díky vedení a pracovníkům ZUŠ Libčice
za vstřícnost a poskytnutí azylu pro zkoušky i naše představení.
